LiStOVáNí.cz - Ján Simkanič: Mé dětství v socialismu

Datum: 19. 2. 2017 18:00
Místo konání: Divadlo Oskara Nedbala, Divadelní 218

Další díl LiStOVáNí nás vezme do dob socialismu. Známí spisovatelé, novináři, umělci a mnozí další vykreslili své zážitky z dětství v socialismu v knize Mé dětsví v socialismu (facebook) Jána Simkaniče, která vyšla ku příležitosti výročí 25 let od listopadových událostí v roce 1989. Pavel Oubram, Gustav Hašek a Věra Hollá nás ve svém scénickém čtení provedou těmito vzpomínkami.

Přes 60 známých osobností se totiž rozhodlo přispět do této knihy nejen texty, ale i fotografiemi a vznikla tak jedinečná mozaika příběhů, emocí a vzpomínek na dětská léta v období socialismu vykreslující mimořádně plastický obraz doby, kterou zažila stále ještě naprostá většina z nás. Pokud také patříte mezi děti socialismu, pak ve vás vtipné, dojemné, mrazivé a originální texty zaručeně vyvolají proud vlastních vzpomínek, emocí a zážitků z té doby. Tento díl LiStOVáNí ale bude zaručeně bavit i ty z vás, kteří jste se narodili až po sametové revoluci. Budete v úžasu nad tím, v čem vaši rodiče museli každodenně žít a jak moc se tehdejší svět lišil od dnešního.

Rozhovor s Jánem Simkaničem >

Nápad napsat tuto knihu vznikl náhodně, či bylo vše cíleno právě k 25. výročí Sametové revoluce?
> Celé je to jedna velká náhoda. Prostě jsme to udělali, jak se teď říká. A to všechno jen díky nadšení a pomoci spousty lidí, kteří uvěřili, že je to dobrý nápad. Vlastně i to 25. výročí nám do cesty podstrčil osud.
Co vy sám jste dělal v listopadu ´89?
> Bylo mi jedenáct a koukal jsem na televizi. Zcela fascinovaně. Doma, ale i ve škole během vyučování. Tušil jsem, že jde o něco naprosto mimořádného a nemohl jsem si to nechat ujít. S ostýchavou chutí být součástí dění jsem pak nosil i trikolóru a v metru pozoroval ostatní, jestli si toho všimnou. S tátou jsme taky jednou byli v Jindřišské ulici z bezpečné vzdálenosti pozorovat demonstraci na Václaváku. Byl to můj první vědomý kontakt s veřejným životem a už mě to nepustilo.
Podle čeho jste vybíral autory?

> Nejdřív jsem si oťuknul pár kamarádů, byli to většinou novináři, psavci, lidi kolem internetu, mí obvyklí podezřelí. Když nečekaně rychle souhlasili, odvážil jsem se na další. Umíš psát? Je pravděpodobné, že si něco pamatuješ a nebude to banální? Vlastně stačilo jen tohle. Spousta mě neznámých se přihlásila sama a jsem za to rád.

Jakou vidíte rozličnost mezi texty?
> Liší se hodně. Něco je jen drobný postřeh, detail, někdo na to šel dost komplexně. Máme rozptyl od 50. až do konce 80. let, což se odráží i ve stylu, podání, preferencích i reáliích. Když říkám, že je to pestrá mozaika, není to klišé, naopak právě za to jsem vděčný nejvíc.
Kniha vychází k 25. výročí 17. 11. 1989. Co si myslíte, že se od té doby změnilo?
> Na takovou odpověď by musela asi vzniknout knížka delší, než je samotné Dětství. Ale fascinuje mě, že po 25 letech je část společnosti schopná a ochotná prodělávat mentální regres. Je v tom něco psychoanalyticky přitažlivého.
Co dětství současných dětí, jak na to pohlížíte?
> Proti nám mají neuvěřitelnou míru příležitostí a podnětů a zároveň, paradoxně, v něčem přišly o část svobody a bezstarostnosti, jejich život je mnohem víc organizovaný, pod kontrolou a svázaný pravidly "bezpečnosti".
Co všechno se chystá s vydáním knihy?
> Úplně stačí, když si představím přípravy křtu, kde bude asi rekordní počet autorů v dějinách socialistického vzpomínání. Ale některé povídky vyjdou v novinách a časopisech, ve vysílání Radiožurnálu budete moci knížku vyhrát, naplánované jsou rozhovory, jedno setkání u té příležitosti by se mělo odehrát dokonce i v Bruselu. Já ale doufám, že se hlavně začne společně vzpomínat a vyprávět.
Těšíte se na listopadové turné s LiStOVáNím?
> Kdyby mi někdo na začátku letošního června říkal, že přesně 17. listopadu 2014 budu v pražském divadle Minor koukat na představení podle knížky, kterou mám na svědomí, doporučil bych mu obklad a chlazené nápoje. Takže jsem neuvěřitelně zvědavý, vlastně se nemůžu dočkat.


Proběhlá LiStOváNí >



comments powered by Disqus