Chybí vám tipy na dobrou knihu?

Milí čtenáři,

vracíme se s knižními tipy. Tentokrát jsme vyzpovídali knihovnici Ladu.

Aleš Palán je autor bestselleru Raději zešílet v divočině, držitel ocenění Magnesia Litera a autor mnoha knih plných neobyčejných lidských příběhů. Jeho práce spočívá především v rozhovorech s lidmi. Je to právě dialog, který Palánovi umožňuje tváří v tvář tázanému jít do hloubky.
Atmosféru vždy dokreslují umělecké fotografie. Na knize Mami, miluju, tentokrát Aleš Palán pracoval se svou dcerou Annou a autorkou krásných fotek je Libuše Jarcovjáková.

V knize Mami, miluju najdeme rozhovory s pěti různými ženami, které poznamenal patologický vztah s matkou. Tyto ženy se setkaly s domácím násilím, drogovou závislostí nebo útěky z domu.
Vztah mezi matkou a dcerou patří k těm nejdůležitějším, ale také nejsložitějším. Co dělat, pokud se mateřská láska vůbec nenastartuje a místo vřelosti přijde odmítnutí? A naopak, jaké to je bát se devastujícím způsobem o svou dceru? Nechápat ji, ztrácet ji. Je to boj, ve kterém je dovoleno úplně všechno? Rány z takového střetnutí nelze jen tak zacelit.

Pětice dívek a žen, se kterými hovořili Aleš Palán a jeho dcera Anna, hledá svou cestu, jak se vypořádat s nákladem těžkostí. Jsou mladé, ale to, co mají za sebou, by vydalo na devět životů. Do těch jejich něco zasáhlo. Možná to byl osud, dispozice, jedno chybné rozhodnutí, hloupá souhra okolností. Poznamenalo to ženy samotné i vztahy, které navazují. Přesto jsou stále dcerami a některé z nich už také matkami. Navzdory všemu se pokoušejí vyslovit: "Mami, miluju." Navzdory všemu to samy potřebují slyšet (Prostor).

Prostor, 2023

Sbírka devíti povídek Zbabělí hrdinové Simony Bohaté má vždycky dva vypravěče, dva úhly pohledu na tutéž situaci. Každý si modeluje svou realitu, svoji verzi pravdy a tím vzniká napětí. Hrdinové se mylně domnívají, že jsou důstojní a hrdí, ale opak je pravdou. Neumí žít své životy a vymlouvají se na osud nebo karmu. Jiní svou bezohlednost a sobectví svalují na dětství, na rodinu, na výchovu. A všichni si myslí, že jednají správně.

Podkladem pro povídky jsou porouchané a nefunkční rodinné nebo přátelské vazby. Jsou psány hovorovou češtinou a dávají tak příběhům živelnost a přirozený spád.
Simona Bohatá se tak může zdát cynickou vypravěčkou, která si nedělá o nikom a o ničem iluze. Rádi bychom si o jejích postavách mysleli, že s nimi nemáme nic společného, ale bohužel. Simona Bohatá píše o nás a věru to není nic pěkného.
Zbabělí hrdinové tu totiž budou vždycky, protože jsme to my sami, kteří klopýtáme přes kořeny vlastních pochyb, nedostatečností a kupodivu i občasných hrdinství.  

Simona Bohatá (*1965) prožila léta dospívání na Žižkově, který ji ovlivnil stejně jako pražská hudební a divadelní scéna osmdesátých let. Po maturitě na střední ekonomické škole nastoupila do prvního zaměstnání a zároveň byla přijata na Ježkovu konzervatoř, obor text a scénář. Pracovala leckde, od cestovní kanceláře přes Národní knihovnu až po řadu soukromých firem. Dlouhá léta psala „do šuplíku“, mimo jiné i písňové texty. Své dětství a dospívání popsala s lehce ironickým nadhledem v knize Máňa a my druzí (2017). Román Klikař Beny (2021) svým způsobem navazuje na její úspěšnou novelu Všichni sou trapný (2019) a byl nominován na cenu Magnesia Litera.

Host, 2023