Knižní tipy Lucie Výborné
Zajímá Vás, jaké autory právě vycházejících knih si do svého pořadu Host Lucie Výborné pozvala oblíbená moderátorka?
Knihovna se jejími tipy nechala inspirovat a knihy vám do svého fondu doplnila.
Sledujte na Radiožurnálu rozhovory o knihách, které jsme pro vás nakoupili, a přijďte si je vypůjčit!
Dominika na cestě Japonskem v katalogu knihovny
Dominika putuje Japonskem. Z Tokia na venkov, od formalit k přátelství a z klidu samoty do zájmu médií. Ať už se octne opilá s mikrofonem v ruce nebo zamčená v hodinovém hotelu, o legraci není nouze. Koupe se spolu s babičkami, ujíždí před tajfuny, jí syrové chobotnice a neustále se klaní. Ze svobodného sedla motorky se rozhlíží po světě plném pravidel a tradic a přemýšlí. Kým by byla, kdyby se narodila v Japonsku? (CPress).
Dominika Gawliczková (facebook)
Česká cestovatelka, spisovatelka a motorkářka. Svět poznává pomalu, s otevřeností a vtipem. Sólové jízdy ji pokaždé zavedou k neobyčejným lidem a pozoruhodné situace popisuje s láskou pro detail. Na motorku nasedla ve 13 letech a po zablácených dobrodružstvích v Asii, Austrálii i Jižní Americe se vydala do Japonska. Vystudovala strojní inženýrství, ale věnuje se všemu jinému.
Dodejme, že metr a půl vysoká Dominika s ještě menší motorkou navštívila i Jižní Ameriku, kde se setkává s padouchy i vzteklými psy, s poruchou i nemocnicí. Být to fikce, čtenář by si řekl, že to autor se zážitky přehnal a Dominika je neohrožená cestovatelka, kterou nic nezastaví. Ona se však bojí úplně všeho a jede dál jen proto, že si myslí, že se to zlepší. Nezlepší. A čím hůř je, tím víc je jasné, že jedinou obranou je dělat si z toho všeho srandu. (CPress).
Dominika na cestě Jižní Amerikou v MeKTa
Lékařem mezi pouští a minami v katalogu knihovny
Ke koupi této knihy nás inspirovala nejen Lucie Výborná, ale i Čestmír Strakatý (nar. v Táboře), který s Kristinou Höschlovou vedl v Prostoru X rozhovor o pandemii, kde např. autorka trvá na tom, že je covid nafouknutý, nesouhlasí s opatřeními ani s odměnami pro zdravotníky.
Lékařka a záchranářka Kristina Höschlová má zkušenosti z misí Lékařů bez hranic i MEDEVAC, třeba v Afghánistánu nebo Iráku. Smrti byla velmi blízko, ale nejvíc ji změnili pohled na život tamní lidé. I proto se dívá na pandemii koronaviru jinak.
V knize podává neuvěřitelná svědectví z válečných zón v Afghánistánu, Kurdistánu a Jemenu, kde pracovala jako lékař-anesteziolog. Popisuje skutečné příběhy místních lidí, své zážitky i svět emočních kontrastů, v němž se krutost mísí se srdečností, krvelačnost se štědrostí a beznaděj s vnitřní radostí. Vyprávění z humanitárních misí obohacují reflexe, jež nepřímo odrážejí podobu současného měnícího se světa.
...Probírám se zpět neuvěřitelnými příběhy z těchto Bohem zapomenutých zemí a v mysli mi vyvstávají dvě slova: ODVAHA ŽÍT. Myslím na Afghánce, Kurdy i Jemence a obdivuji je, protože oni odvahu žít neztratili. Myslím na pacienty a jejich nezlomnou vůli žít. Myslím na lékaře a zdravotníky a jejich širokou lásku k Životu. I my máme na vybranou. Chceme Život žít, nebo se před ním schovávat? Chceme milovat Život bez výhrad, celý, i s jeho stinnými stránkami a nebát se utržit rány? Nebo se_ chceme zaměřit na jeho neduhy – na virózy, úrazy i nevyhnutelnou smrt, a předčasně jej odsoudit k zániku?...(CPress).
V knihovně najdete i další knihu Kristiny Höschlové a sice Lékařem mezi nebem a horami.
Po povrchu v katalogu knihovny
Tomáše Třeštíka vnímáme především jako autora série balkónových fotografií známých osobností, které publikuje na svém facebookovém profilu. Sbírá retro televize a vůbec má doma samé zajímavé věci.
Maminku netřeba představovat. Helena Třeštíková je známá svými časoběrnými dokumenty a tatínek Tomáš Třeštík je prozaik a publicista.
Tlustá čára, tenká knížka – zpověď fotografa
Známý fotograf Tomáš Třeštík, trošku frajírek, trošku plachý introvert, hvězda i outsider, piják i abstinent se v knize Po povrchu zavrtal sám sobě pod kůži a konečně se podíval na své přátele zblízka a na sebe naopak z nadhledu… Ve svém debutu líčí dětství, kariéru, a především všechny ty, kteří ho ovlivnili na jeho cestě provázené úspěchy i přešlapy. „Dojímá mě, když se starý páry držej za ruce, dojímaj mě babičky, co nechtěj v tramvaji pustit sednout, protože vystupujou už za dvě stanice, dojímaj mě psi, co soustředěně čekaj nepřivázaný na páníčka před krámem, děti s okluzorem a děti, co vlastním nákladem vydávaj knihy svých rodičů. Mám rád, jak déšť na vteřinu přestane bubnovat do kapoty auta, když podjíždím na dálnici most. Mám rád vypít si ráno kafe předtím, než si vyčistím zuby. Mám rád, jak to voní v papírnictví a mix letní vůně posekaný trávy a spálenýho oleje ze sekačky. Miluju tulit se, snít a zapomínat na to hnusný. A taky v sobě mám bestii, kterou musím furt krmit – dárkama a pozorností ostatních. Nebo aspoň cukrem.“ (Motto).
Vždycky jsem chtěl víc, než jsem měl. Občas fotím blbě a vím to. Nemám rád tykání cizím lidem, rozkopaný boty v předsíni a povídání si o jídle. Rád bych vzal zpátky plno věcí, co jsem řekl a udělal. Chtěl bych projet prázdnou noční Blankou z Tróje na Barrandov Mustangem Bullitt se staženejma okýnkama a neřešit sedmdesátku. A taky bych chtěl konečně udělat něco, na co budu fakt pyšnej. Chtěl bych vědět, jak bejt dobrej táta. A syn.