Mgr. Václav Černý: Soupisy poddaných - nedoceněný genealogický pramen
Tématem říjnového genalogického setkání budou soupisy poddaných vyhotovované vrchnostenskou kanceláří pro jednotlivá panství. Jsou považovány za jeden ze tří nejdůležitějších archivních pramenů pro genealoga. Jejich výpovědní hodnota je v některých případech taková, že jeho studium může do určité míry nahradit chybějící matriční evidenci či gruntovní knihy. Jejich prostřednictvím může badatel získat informace o pracovních zkušenostech svých předků u jiných hospodářů či vrchnostenských dvorech, o délce a okolnostech jeho vojenské služby či kam odešli jeho sourozenci.
- Přednáší Mgr. Václav Černý, člen týmu Vaše Geny.
Poddaný byl ve středověku člověk závislý na svém feudálním pánovi. Středověká společnost byla rozdělená na tři stavy - poddané, šlechtu a duchovenstvo (církev). Poddaní byli nejpočetnější skupinou, neměli žádný velký majetek a hospodařili na pronajaté půdě, za což museli jakožto vazalové vrchnosti plnit poddanské povinnosti - robotu, odvod dávek v naturáliích a placení daní.
Soupis poddaných 1651 je prvním pokusem státní moci sepsat veškeré obyvatelstvo v Čechách. Vznikl v souvislosti s probíhající rekatolizací a je obecně označován za soupis poddaných, zahrnuje ovšem nejen osoby poddané, ale veškeré obyvatelstvo včetně vrchnosti, měšťanů, svobodníků. Hlavním cílem celé soupisové akce byla přesná evidence nekatolického obyvatelstva a zároveň získání celkových informací o náboženské struktuře obyvatelstva v českých zemích. Zachycuje jednotlivé domácnosti, včetně čeledi, podruhů apod. Problémem je evidence malých dětí a migrujících osob. Originál je uložen v Národním archivu v Praze. Od roku 1997 vycházejí edice tohoto historického pramene podle jednotlivých historických krajů, od roku 2017 jsou edice přístupné i v digitální podobě.
Průběh konskripcí:
- 11. březen 1650 – vydán patent a instrukce pro vyhotovení soupisů úředníků na některých panstvích (např. Frýdlant, Liberec)
- 16. listopad 1650 – místodržící vydávají patent určený krajským hejtmanům.
- 4. únor 1651 – patent nařizující jednotlivým vrchnostem, aby během šesti týdnů sepsaly obyvatelstvo na svých panstvích.
Dále následovalo průběžné vydávání dalších panovnických patentů a nařízení adresovaných jednotlivým krajským úřadům. Podle vzorového formuláře a instrukcí adresovaných krajským hejtmanům měli pověření úředníci ve městech (zástupci městské rady) i na jednotlivých panstvích (majitel panství, rychtář či jiné pověřené osoby) postupovat při zpracovávání soupisu. Dodržení předepsaného formuláře mělo zaručovat jednotnou podobu konskripce pro celé Čechy.
Při zpracovávání soupisu však nebyly důsledně dodržovány předepsané rubriky a celá soupisová akce byla velmi časově náročná. Většina vrchností požadavky patentu sice splnila do léta roku 1651, přesto již 3. června 1651 byl vydán místodržícími patent, jímž se rušil požadavek na původní podrobnou formu soupisu: v zájmu co nejrychlejšího dokončení celého soupisu stačilo vyhotovení prostých sumárních přehledů o stavu vyznání obyvatelstva.
Soupisy byly vypracovány podle tehdejšího správního uspořádání pro všech tehdejších 14 krajů (v jejich rámci podle jednotlivých panství a měst); nedochovaly se však pro všechny kraje.
Při pořádání soupisů uložených v rámci fondu Stará manipulace v Národním archivu v Praze nebyla v první polovině 19. století respektována struktura krajského zřízení z doby vyhotovení soupisu, nýbrž se postupovalo podle soudobého správního uspořádání, čímž se do určité míry narušila autenticita pramene (neexistoval Bechyňský kraj, nýbrž Budějovický, který byl zařazen pod Bechyňský, lokality z někdejšího kraje Podbrdského a Vltavského byly zařazeny do Berounska, Žatecko a Loketsko spojeny pod Žatecko). Pro účely edice proto byly provedeny určité úpravy, a to tak, aby vydané soupisy odpovídaly době svého vzniku (ze soupisu pro Žatecký kraj bylo vyčleněno původně samostatné Loketsko, a to podle presentata krajského úřadu uvedeného na konci každého soupisového formuláře). (Wikisofia).
Související odkazy >
- V jihočeském Táboře byla založena pobočka ČGHSP
- Kurzy ve Společenském centru Univerzita
- Genealogie Tábor (facebook)
- Genea.cz
- Česká genealogická a heraldická společnost v Praze (facebook)
- Genebáze
- Rodopis
- Genealogie ČR
- Genealogické a heraldické listy
Seznam doporučené literatury v MekTa >
Obecně o cyklu přednášek:
Zajímá Vás Vaše rodinná historie a kořeny? A jak Vaše rodiny a předkové žili v dobách dávno minulých za mocenského absolutismu habsburské dynastie, průmyslové revoluce i obou světových válek? Tak to vás bude zajímat, že pro vás knihovna připravila ve spolupráci s Českou genealogickou a heraldickou společností v Praze - pobočkou v Táboře sérii genealogických přednášek.
Pátrání po předcích zajímá stále větší množství lidí. Příčinou tohoto zvyšujícího se zájmu u nás je nepochybně seriózní mediální popularizace rodopisného bádání v posledních letech a stále dostupnější a profesionálnější nabídka genealogických služeb. Přesto za samotným zájmem o vlastní předky stojí něco daleko silnějšího.
Většina lidí (snad dokonce každý z nás) má zřejmě již vrozenou touhu nalézt své vlastní kořeny, tedy poznat místa, odkud předkové pocházeli, ale také poznat životní osudy svých předků, jejich majetkové poměry a sociální postavení, jejich odkaz či profese, jimž se věnovali. Mnozí z nás často velmi dlouho a bez úspěchu přemýšlejí o tom, po kom že zdědili některé své vlastnosti, touhy a schopnosti, které nikdo jiný z rodiny nemá a neumí pochopit. V takovém případě se nabízí jediný možný způsob jak nalézt odpověď – vydat se na dobrodružnou cestu zapomenutou rodinou historií spojenou s objevováním dávných předků a jejich životů.
Mnohdy se stává, že člověk také pociťuje silnou touhu poodhalit tajemství svých předků nebo touhu objevit mezi svými předky slavnou, popřípadě jinak významnou či zasloužilou osobnost, jež by zvýšila rodovou prestiž a posílila rodové pouto. Někdy je důvodem pátrání po předcích i obyčejná snaha potvrdit nebo naopak vyvrátit po generace tradovanou rodovou legendu. Důvodů pro hledání vlastních kořenů může být samozřejmě ještě mnohem více a každý důvod je legitimní.
Zkoumáním lidských vztahů, vyplývajících z jejich společného rodového původu, se zabývá jedna z pomocných věd historických – genealogie. Výsledkem genealogického výzkumu může být například vývod z předků (souhrn předků jednotlivce), rozrod, jinak také strom života (souhrn všech potomků jednotlivce), nebo rodokmen (souhrn všech mužských potomků jednotlivce, tedy nositelů rodového příjmení). Může jím být také rodokmen přímé linie (posloupná řada rodin jednotlivých generací v rámci jednoho rodu) nebo zjednodušený rodokmen přímé linie (posloupná řada párů bez sourozenců přímého předka v každé generaci). Výsledkem genealogického pátrání by však pokaždé mělo být odhalení neznámých či již dávno zapomenutých předků, jejich životopisných údajů, vzájemných vztahů a dalších informací, které by měly (už z důvodu lepší přehlednosti) na závěr získat i grafickou podobu. (patranipopredcich.cz)
