Už žádný průchoďák! Přízemí knihovny ožilo a voní dřevem
Na začátku bylo prasklé kanalizační potrubí. Muselo se opravit, stejně jako na něj napojené toalety. Ostatně to už po 25 letech potřebovaly. A pak se myšlenky začaly rozvíjet dobrodružným směrem...Když už se kopne, vezmeme to z gruntu! Pod taktovkou architektů Nadi Klimešové a Vítka Markvarta se to podařilo. Co všechno se v přízemí knihovny změnilo? A jak s opravami zamával koronavirus?
Foto: Nový výpůjční pult stojí na místě bývalého veřejného internetu. Je to takový uvítací monument při vstupu. Voní dřevem.
S knihovnou spolupracujete dlouhodobě. Podíleli jste se na opravách našeho Hudebního oddělení i pobočky na “Sojčáku”. Čím jsou pro vás knihovny zajímavé?
Foto: Pobočka knihovny na sídlišti zvaném "Sojčák" je opravená od ledna 2019.
V: Je to hezká práce. Zábavný na tom je, že se musíme snažit splnit obecnou představu, nejen představu jednoho uživatele. Snažíme se, aby se lidi v knihovně cítili komfortně a chodili sem rádi. Zároveň do toho vstupuje spoustu vlivů, omezení. Jde o veřejnou budovu, člověk musí sledovat různé předpisy a do toho vměstnat svoji představu.
N: My jako architekti si vlastně můžeme udělat takovou knihovnu, jakou si vysníme. Knihovna je živá, je to kulturní prostředí, pohybuje se tu spoustu lidí. Pro nás je důležitý provoz, prostor, který vzniká. Chceme, aby tu lidi trávili čas i jinak, než že si přijdou jen půjčit knížku a zase odejdou….Jde i o aktivity další, které v knihovně probíhají. Ten prostor se pro ně musí najít. A zároveň přemýšlíme nad vizuálem.
Z posledního čtenářského průzkumu z roku 2018 vzešlo právě přízemí jako nejproblematičtější místo v knihovně. Čtenáři vnímali jako problémové toalety, ale i nevětraný a tmavý prostor bývalého A-klubu. Průchoďák, nádražní čekárna s nedostatkem soukromí - takové přezdívky padaly. Co všechno se v přízemí knihovny teď změnilo?
Foto: Původní přízemí knihovny zvané A-klub zůstávalo nezměněné od roku 1995.
V: Primární změna proběhla na toaletách, to byl celý důvod, proč se rekonstrukce dělala. Ale protože jsme věděli, že ten zásah nebude malý, tak jsme k tomu přičlenili i celý prostor tak zvaného A-klubu. Pojali jsme ho úplně nově, aby byl víc pro lidi a měl nějakou funkci, nebyl to jen průchozí prostor. Přesunul se sem hlavní výpůjční pult. Chtěli jsme vytvořit co nejotevřenější vzdušný a světlý prostor.
N: Vrátili jsme se k původnímu rozložení před poslední rekonstrukcí v 90. letech. Před třiceti lety byly jiné trendy a tehdejší rekonstrukce sledovala něco jiného. Celý prostor byl hodně zastavěný, rozpříčkovaný. A pro nás bylo důležité, aby člověk hned ve vestibulu věděl, že je v knihovně a kde najde to hlavní místo k půjčení a vrácení knih. Celé přízemí je dnes otevřenější než bývalo.
Zvětšil se komfort pro čtenáře? Jak?
N: Doufáme, že ano. Naproti novému výpůjčnímu pultu vznikla například čítárna novin v blízkosti automatu na kávu. Je to prostor, který může být rušnější. Časopisy jsou teď víc na očích, nikdo je nehledá. V hlavní půjčovně knih je nyní víc místa, protože zmizel starý výpůjční pult. Zároveň se uzavřela studovna, aby tam mohly probíhat menší kurzy, dalo se tam studovat, pracovat v klidu. A pro knihovnice vznikla denní místnost, kterou do té doby neměly.
V: Je fajn, že se všechna místa, která knihovnice zastávají, sloučila a nejsou oddělena. Není oddělen výpůjční pult od registrace čtenářů. Je tu víc míst, kde si člověk může sednout a něco prolistovat.
Foto: Projděte se po knihovně online: https://www.knihovnatabor.cz/o-knihovne
Kolik rekonstrukce přízemí stála?
N: Necelé čtyři miliony. Hodně jsme šetřili, kde jsme mohli. I materiály se použily levnější, které ještě dobře vypadají a něco vydrží.
V: Často se stává, že když do budovy sáhnete, máte pocit, že by se všechno mělo udělat nové, ale to není možné, takže se předezdívalo, když byla někde křivá zeď, dolepovalo, napojovalo, protože to je levnější. Použili jsme taky původní světla. A nedělali jsme žádné zásadní stavební zásahy.
Máte nějaký oblíbený materiál, se kterým pracujete?
N: Materiál, který je skutečný, přirozený. Třeba masivní dřevo. Ale taky používáme lamino, protože cena je cena.
V: Důležité je nelhat, nepoužívat něco, co vypadá jako něco jiného.
Používali jste nějaké moderní materiály?
N: Polyuretanovou stěrku na podlahách a stěnách na záchodech. Propojilo to jednotlivé plochy. Na hlavním výpůjčním pultu je zase použitá kompaktní lisovaná deska, která vydrží větší zátěž. Dost dlouho jsme hledali nějaký cenově dostupný materiál.
Kde jste se inspirovali? Udělali jste si výlet do nějaké zmodernizované knihovny?
V: Já se konkrétní inspiraci spíš vyhýbám a snažím se daleko víc poznat, jak ke mně ten samotný prostor promlouvá. Nemívám před očima konkrétní realizace.
N: Ale jinak jsme si samozřejmě dělali rešerše knihoven, co se týče provozu, jak služby sdružují. Známe Národní technickou knihovnu, Moravskou zemskou knihovnu. Taky jsme se hodně ptali zdejších knihovnic, paní ředitelky.
Před samotným zahájením oprav jste s paní ředitelkou měli podrobný harmonogram, který předpokládal dokončení všech prací během pár týdnů, nakonec se to protáhlo na půl roku. Jaký byl důvod?
V: Obecně je u rekonstrukcí běžné, že se protáhnou v čase, protože se vždycky objeví něco, s čím se nepočítalo dopředu. Ale není běžné, že se to protáhne o tolik, a to v tomto případě zapříčinila koronavirová epidemie. Navíc v minulosti tu probíhaly různé rekonstrukce, které přichystaly různá překvapení.
N: Navíc rekonstrukce probíhala částečně za plného provozu, což opravy taky pozdrželo.
Jaká překvapení se objevila?
N: Většinu věcí jsme předvídali a zkoumali dopředu. To, že někde povede trubka v zazděné šachtě, to jsme očekávali, ale co se nedalo předvídat, byla konstrukce stropu. Od 30. let tam byl takový systém kazetových žebírkových stropů, na což při poslední rekonstrukci v 90. letech zavěsili další konstrukci. Mysleli jsme, podle předchozí dokumentace, že tam bude nějaká tuhá konstrukce, klasický betonový strop, do kterého se zavěsí podhled, ale ten tam nebyl, byla tam jen omítka...
V: Museli jsme ty podhledy zavěsit jinak, čímž se opravy protáhly. A po zkušenosti s touto rekonstrukcí už víme, že těch překvapení bude do budoucna víc, protože už dobře známe stávající stav obou budov. Jde v podstatě o spojení dvou budov, a přitom každá z nich byla stavěná pro jiný účel a měla fungovat jinak. Takže spoustu věcí na sebe nenavazuje, třeba podlaží (smích). Proto knihovna nikdy nebude snadno bezbariérová.
Foto: Konstrukce stropu architekty potrápila.
Jaké další výhody nebo nevýhody má podle vás stávající budova knihovny?
V: Budova knihovny je hodně stará, v mnoha ohledech dosluhuje. Bohužel jsou všichni přesvědčení, že je nově rekonstruovaná, jenže ona byla naposledy opravená v roce 1995! Nevýhodou je už zmíněné spojení dvou budov, které v tomto rozsahu propojené být nikdy neměly. Působí to hodně nepříjemností pro udržování celého prostoru. Náš názor je, že by bylo rozumnější tu zadní část (pozn. původní kinosál) přepracovat úplně a hodně věcí by se vyřešilo. Mohla by vzniknout plnohodnotná knihovna, ale bylo by to hodně nákladné, což si město Tábor nemůže v současnosti dovolit. Na okolní zástavbu má budova spíš negativní vliv, zvýšení kapacity nepřipadá v úvahu. Ale pokud by se dělala zadní část knihovny úplně od základů nově, dokážu si představit, že to nejenom nezhorší stávající stav, ale třeba i zlepší.
N: Výhodou knihovny je určitě její pozice v rámci města. Jinak je tu ale hodně technických problémů: vytápění, vzduchotechnika, rozvody elektriky jsou úplně katastrofální, střecha nad bývalým kinosálem pomalu dosluhuje, taky bezbariérovost je potřeba řešit. A to nejde bez velké rekonstrukce. Vždycky se to bude jen lepit na to, co už tady je a budeme doufat, že to přežije a bude to v pořádku.
Velká rekonstrukce knihovny se ale prozatím odsouvá. Na čem původní projekt ztroskotal? Dá se prostor dobře řešit i “sendvičovou” metodou?
V: Dílčí rekonstrukce jsou fajn, ale neřeší zásadní problémy, spíš jen ty kosmetické. To je nekoncepční postup. Rekonstrukce ztroskotala na přístupu, který k tomu město zaujalo, chyběla mu vize, koncepce, způsob přípravy projektu byl nešťastný. Nedá se říct, že by na tom měl vinu jednotlivec, spíš došlo k nedorozumění v některých věcech, k souhře náhod, okolností. Je pravda, že jsme na to upozornili my a zastavilo se to, ale bylo to dobré rozhodnutí. Řešili jsme to otevřeně. Jen se nám nepovedlo promluvit si s autorem studie, což nás mrzí.
N: Jde o to, že velká rekonstrukce by řešila takové ty věci, které běžný uživatel nevidí. To musíte vylézt na střechu, abyste si všimli, že má před sebou maximálně 5 let životnosti. A frekvence havárií se bude zvyšovat.
Co by měla mít každá moderní veřejná budova?
N: Veřejná budova by měla být hlavně veřejně řešena. Měla by být bezbariérová podle normy a zákona, měla by mít slušné toalety. A člověk by se tam měl cítit vítán.
Máte s knihovnou další plány?
V: Chtěli bychom do budoucna pracovat na orientačním systému, protože dnes je v knihovně člověk trochu ztracenej, vnímáme to jako nedostatek. Baví nás způsob označení na štítu zvenku - ta parafráze scrabble, možná budeme sledovat tuto linii. Ale musíme si to ještě promyslet, jak by se značení vyrábělo, kolik by stálo, jak by bylo flexibilní, aby se dalo používat všude, kde bude zapotřebí.
Foto: Novým štítem s parafrází na scrabble, který vytvořili manželé Fischerovi, se knihovna pyšní od léta 2018.
Máte sami nějaký pracovní sen?
V: Zrekonstruovat táborskou knihovnu od základů (smích). Chtěl bych, aby nás architektura pořád bavila a abychom dál měli štěstí na takový zajímavý domy, jako děláme teď . A pro tak zajímavý lidi.
N: Mně se o domech zdá pořád (smích). Přijde mi, že není malé architektury, že je všechno stejně důstojné. Každá stavba, kterou dělám, je pro mě sen.
Co vás na architektuře nejvíc baví?
V: Všechno, mě baví třeba i vytvářet výkresy! (smích)
N: Taky všechno! Práce s prostorem. Baví mě chodit do starých domů, lézt do děr a do sklepů a objevovat, co ještě nikdo neobjevil, hledat stopy, souvislosti. Taková stavební archeologie to je. A baví mě mluvit s lidmi. Často vám neřeknou, co potřebují a hledají, ale vyplyne to z hovoru, z toho, co vypráví. Je to takové čtení mezi řádky.
Foto: Architekti Naďa Klimešová a Vítek Markvart ve své Dílně architektury v Táboře.
- Medailonky:
Naďa Klimešová vystudovala obor Architektura a urbanismus na Fakultě architektury VUT v Brně. V praxi je od roku 2009. V Táboře stojí za renovací prostorů kavárny a knihkupectví Jednota a pobočky knihovny na Sídlišti Nad Lužnicí. Žije u Obrataně.
Vítek Markvart vystudoval obor Architektura a stavitelství na Fakultě stavební ČVUT v Praze. V praxi je od roku 2008. Pod jeho vedením se v Táboře změnil prostor restaurace Thir, Výčep a také navrhl novou podobu Hudebního oddělení knihovny.
Vítek s Naďou se věnují hlavně rodinným domům, přestavbám starých domů, venkovských obydlí ale třeba i školek.
- Kontaktujte architekty tady:
PS: Za velkorysou podporu knihovna děkuje Městu Tábor.
Foto: Děkujeme za nedávnou milou návštěvu knihovny starostovi Města Tábor Štěpánu Pavlíkovi a Vedoucí odboru kultury a cestovního ruchu Radce Šimkové.