Vzpomínka na pana Břetislava Vonšovského
V únoru letošního roku zemřel vážený pan Břetislav Vonšovský, dlouholetý hvězdář na hvězdárně v knihovně v Táboře.
Připomeňte si jej dvěma vzpomínkami – od rodiny a jeho kolegů.
Čest jeho památce.
Eva Měřínská
Ředitelka knihovny
Břetislav Vonšovský
(26. 3. 1937 – 4. 2. 2019)
Astronom na Hvězdárně v knihovně v Táboře
Vzpomínka na pana Břetislava Vonšovského od kolegů astronomů
Břetislav Vonšovský se na táborské hvězdárně zabýval přednáškami pro školy a pro nejširší veřejnost. A aby byla hvězdárna využita i po zcela odborné stránce, v rámci celostátního úkolu Zákrytové sekce ČAS pozoroval zákryty hvězd Měsícem. V jihočeské pobočce Astronomické společnosti ČAS také působil jako místopředseda.
Počátkem roku 1973 začala na hvězdárnu po několik let docházet skupina studentů, mezi které jsme patřili. Kolega Vonšovský měl v oblibě zásobovat nás úkoly nejen s tématikou běžných astrofyzikálních úkazů, ale i nebeskými a pozemskými souřadnicemi. Zpočátku se pro nás jednalo o složité kružnice a body na obloze, které mění svoje polohy. Později dokázal jeden z účastníků tyto informace využít při svých budoucích přednáškách na hvězdárně v Sezimově Ústí. Kolega Vonšovský nás naučil, jak znázornit, kde se na obloze nachází Slunce, Měsíc, souhvězdí aj. z pohledu odkudkoli na Zemi.
Pan Vonšovský byl spontánní ve výkladu astrofyzikálních problémů. Když se rozpovídal, rozvíjel neustávajícími otázkami své myšlenky a teorie. Otázky však nebyly mířeny k posluchačům, tím že je pokládal sám sobě a přemýšlel, byli posluchači do řešení otázek sami vtaženi. A tak vznikaly zajímavé diskuze i pro ty, kteří problému příliš nerozuměli. Často člověk musel zatajovat úsměv údivu, aby si pan Vonšovský nemyslel, že se mu smějeme, a že je nám něco k smíchu, protože tak to nebylo. On se dokázal vyžívat v problémech astronomie tak, že uváděl k úsměvu i posluchače na ulici. S vážností, elegancí a barvitostí své rétoriky dokázal okouzlit každého. Navíc se při vyřešení problému rád zasmál. Jeho šarm, humor a přátelství oslovilo každého, kdo se s ním setkal.
Zvláštností Břetislava Vonšovskéhobylo, že nikomu z nás neřekl nijak jinak než „pane kolego“. Od zkušeného školitele to pro nás studenty bylo nadmíru příjemné oslovení. V létě 2018 se s námi loučil s typicky zpěvným hlasem ´nashledanou´. Tehdy jsem tušil, že už jej neuvidíme. Nostalgie dávných setkání však zůstává pro nás navěky.
Sbohem a díky za vše, pane kolego.
Zdeněk Soldát a Václav Vondruš
Vzpomínka na pana Břetislava Vonšovského od rodiny
Břetislav Vonšovský se narodil 26. března 1937 v Praze, kde prožil dětství.
Následně žil v Nýřanech u Plzně, kde se setkal se svojí milovanou ženou Danuškou, se kterou založil rodinu a společně vychovávali syna Břetislava a dceru Naděnku. Vystudoval Průmyslovou školu v Plzni a poté dálkově astronomii ve Valašském Meziříčí, kde od roku 1965 do roku 1995 byla tamnější hvězdárna pracovištěm a konzultačním střediskem Pomaturitního studia astronomie, zřízeného při místním gymnáziu. Toto studium ukončilo maturitní zkouškou více než 200 absolventů z řad učitelů, pracovníků hvězdáren a planetárií a astronomů amatérů.
V Nýřanech pracoval jako kontrolor v TESLE, a poté jako ředitel Kulturního střediska. V roce 1970 se přestěhoval do Tábora, kde žil a působil až do svých posledních dnů. V Táboře pracoval jako ředitel Střelnice, následně pracoval jako astronom hvězdárny v Táboře až do pokročilého věku.
Břetislav byl příkladný manžel, otec a dědeček. Nade vše miloval svoji rodinu a s přibývajícími léty spokojeně pozoroval, jak se mu tato milující a milovaná rodina rozrůstá. Postupně se narodily vnoučata Eliška, Adam a malý Břetislav, kterého rád nazýval „Slávečkem“. Kromě rodiny byl plně vytížen svojí prací, která však byla zároveň jeho koníčkem. Byla to jeho milovaná astronomie, které se plně věnoval 40 let. Kromě toho byl též nadaný zpěvák a takto působil v různých souborech i v plzeňské opeře v Divadle Kajetána Tyla.
Pořádal astronomické přednášky na hvězdárně v Táboře i v celém Jihočeském kraji. Působil jako jednatel Astronomické společnosti při Akademii věd ČR.
Proto byl mnohdy nazýván „Hvězdářem,který mohl zpívat v opeře.“
Často hovořil o svých sedmi radostech a to:
- Rodina
- Astronomie
- Hudba i opera
- Sci fi knihy
- Cesty se stanem a autem
- Relax na chalupě
- Přednášky pro děti
Pro svoji manželku, syna, dceru ivnoučata byl prostě ten nejúžasnější člověk na světě. Vždy laskavý, něžný a chápající. Nikdy se nezabýval zbytečnostmi a nezajímaly ho hmotné statky ani peníze. Od těchto praktických záležitostí měl, jak říkával, svoji Danušku, která byla jeho múza, opora a o všechno se starala.
Dobře věděl, že si na věčnost nic nevezme. Rád říkával „rubáš nemá kapsy“.
Uměl vždy potěšit, povzbudit, zvednout sebevědomí. Byl to prostě chválící otec i manžel, který vždy jakoukoli vyhrocenou situaci dovedl zvrátit v žert.
Nejvíc ze všech ale zbožňoval svoji celoživotní partnerku, manželku Danušku.
Byla prostě pro něj vším, bez ní nemohl ani dýchat ani fungovat.
Astronomie byla jeho vášeň, a protože opravdu studoval vše, co může být v tomto oboru poznáno, bylo mu dáno vědět skutečnosti, které málokdo zná.
Možná je nyní opravdu kdesi v astrální sféře šťastný.
