Karel Deniš: MAGICAL MYSTERY TOUR
Kouzelná jízda vedla do Liverpoolu. Absolvováno 2019, vzpomínáno 2021.
Ani napočtvrté beatlesovskou řeč a vid lstivý covid neumožnil, tak alespoň takto...
Cesta z pražského Letiště Václava Havla na to liverpoolské, od roku 2001 nesoucí jméno prvního mrtvého Brouka, trvá jen dvě hodiny. Logo aeroportu s malůvkou Lennona i velká žlutá ponorka před odletovou halou byly fajn přivítání. Pečlivá domácí příprava přinesla ovoce v podobě putování po místech vhánějících vláhu do očí každému, kdo prožil šedesátá léta. Ale vlastně i těch mnohem mladších: John Lennon, Paul McCartney, Ringo Starr a George Harrison jsou prostě forever.
ZPÍVÁ CELÝ AUTOBUS
Psychedelicky pomalovaný bus naložil padesátku mezinárodních cestujících a svižnou angličtinou hovořícího průvodce, který rovnou pustil muziku. Ke kolektivnosti obezřetní obyvatelé české kotliny byli zaskočeni: přinejmenším polovina autobusu začala zpívat známé songy. Než jsme si uvědomili, že doba povinně pějících odborových rekreantů již naštěstí pominula, šťastně jsme si broukali, ba nahlas pěli s nimi. Jízda na ta správná předměstí rychle utekla a bylo jasné, že čtyři slavní mládenci pocházeli z rodin proletářských či do střední vrstvy jen malinko nakukujících. Ulevilo se nám při pohledu na Madryn Street, kde se narodil bubeník Ringo Starr (1940). Ještě nedávno šla řeč o plošné asanaci, nyní tam bylo lešení a zachraňovaly se domečky s úzkým průčelím a v metrech čtverečních minimalistickým vnitřkem. O něco výstavnější dům v Arnold Grove byl sídlem rodiny sólového kytaristy George Harrisona (1943-2001). Varování před fotografováním nových vlastníků bylo správné: kdo by každý den před barákem rád viděl stovky turistů? Z nádherné písničky baskytaristy Paula McCartneyho (1942) o ulici (a konečné autobusu) Penny Lane se zachovala příslušně omšelá tabule s názvem. Stejně intenzivní pocit proběhl u kovové brány s nápisem Strawberry Field, proslavené rytmickým kytaristou Johnem Lennonem (1940-1980). Původní dívčí sirotčinec, obklopený velkou zahradou, byl nahrazen modernějším, ale také dětem sloužícím zařízením. Další dva domky, tedy ty Paula a Johna, jsou opravené a přístupné, neboť McCartney i vdova Yoko Ono spolupracují s městem, státem i památkovými institucemi. V mládeneckém pokoji ve Forthlin Road vznikaly demo nahrávky ještě Silver Beetles, v Menlove Avenue se John vypořádával s výchovou tety Mimi, neporozuměním s matkou Julií a často celým světem. Cestou zpátky jsme minuli školy, kam střídavě úspěšně chodili, kostel sv. Petra, kde se John a Paul poprvé potkali, art school, kde se ukázalo, že Lennon je v uměleckém ohledu všestranně šikovný, ale muzika bude to pravé ořechové. Zahlédli jsme třeba také další svatostánek, kde McCartneyho odmítli vzít do chrámového sboru, čímž zásadně obohatili populární hudbu.
PAŘBA V JESKYNI
Ta přišla na konci autobusového výletu, když nás vyšoupli hned za rohem věhlasné Mathew Street, kousek od vchodu do klubu Cavern, tedy Jeskyně. Je to sice replika toho zbořeného původního (prý 75 procent cihel bylo znovu použito), ale když se vydáte po točitém schodišti do hlubokého podzemí a vyjdete ve vlhkém přítmí, přeplněném lidmi a beatlesovskými písničkami, je to zážitek. Muž na pódiu s pomocí elektrické kytary valí jeden všemi milovaný song za druhým, takže záhy řvete s ním. Pomocí piva či cideru emoci příjemně podpoříte, při pohledu na rozměry pódia pochopíte, proč zde často vystupující Beatles trpěli klaustrofobií a velebili Paulovo leváctví, neb se tam snáz vešli. Dnešní podoba klubu je uzpůsobena aktuálním potřebám, takže tu můžete slyšet minulý i současný rockový výkvět, tohle místo prostě muzika od roku 1957 neopustila. Důkazy v podobě desítek vzácných nástrojů těch nejslavnějších hostů naleznete v početných skleněných vitrínách. Lákavý Cavern Pub jsme pro přehuštěnost nostalgiky vynechali, zato vedlejší hospoda Rubber Soul (viz šesté album Brouků) byla naše. Opět „one man band“ s pečlivě vybraným retro repertoárem: nemusíte být popák, abyste si Toma Jonese hulákali se zbytkem osazenstva. Angličané si značně libují v pouličních sochách, kolem Mathew Street jich najdete hned několik. O zeď se nonšalantně opírající mladý rocker je John v hamburských dobách. Slečna před Cavern je zpěvačka Cilla Black, původně klubová šatnářka a barmanka, později velká hvězda, také za pomoci písní autorské dvojice Lennon/McCartney. A za rohem na lavičce sedí stařenka Eleanor Rigby, hrdinka jedné z dalších fenomenálních beatlesovských písniček.
THE BEATLES STORY
Výstižný název pro expozici, přibližující základní body životů a kariér Johna, Paula, George a Ringa, resp. všech, kteří se na vzniku jejich legendy podíleli. V suterénu jedné z nákladně zachráněných budov bývalých doků prince Alberta najdete originální artefakty, ale také částečné rekonstrukce míst pro Beatles důležitých. Začíná to v liverpoolském klubu Casbah Coffee, jehož význam byl pro amatérskou partu obrovský, neb tam našli zázemí a bubeníka Pete Besta, jehož matce dům patřil. Připomínkou muzikantské otročiny v německém přístavním Hamburku jsou plakáty, neony a jiné drobnosti ze striptýzových pivnic a Star-Clubu, kde došlo k zásadní proměně talentovaných mladíků ve skladatelské, pěvecké a instrumentální suverény. Redakce fandovského časopisu Mersey Beat, obchod, kde kupovali (většinou na dluh) hudební nástroje, prodejna gramodesek jejich příštího manažera Briana Epsteina. Můžete s nimi posedět v letadle směr USA, obdivovat kostýmy z obalu alba o seržantu Pepřovi, navštívit velící můstek Žluté ponorky, podivit se stísněnosti jednoho ze studií v londýnské Abbey Road, kde dlouho natáčeli. Lze se tu rovněž pokochat sálkem, věnovaným proslavenému pobytu v Indii, shrnout si jejich porozpadovou anabázi a dojmout se bílým fortepiánem, známým z Johnova klipu k písni Imagine. Nic se ale ani v celkovém pohnutí mysli nesmí přehánět: na tomhle křídle značky Steinway píseň nevznikla. Moc zajímavá výstava, z níž východ promyšleně vede do jednoho z obchodů s beatlesovskými suvenýry: jen absolutní cynik či zcela nemajetný by si tu na památku nic nepořídil.
HLEDÁ SE PÁTÝ BROUK
Přímo proti klubu Cavern bylo nedávno otevřeno Magical Beatles Museum. Tři patra ve speciálně uzpůsobeném domě vás zaskočí podstatností obsahu, v mnoha ohledech směle konkurujícího přístavnímu doku. Sbírka je vytvořena z majetku Pete Besta (1941), původního bubeníka kapely, a Neila Aspinalla (1941-2008), beatlesovského spolužáka, bedňáka, road manažera a nakonec šéfa jejich firmy Apple. Z té kombinace je jasné, komu se fandí, ale také, že jsou tam věci jinde k nevidění. Tím správným Broukem byl podle této verze o čest, slávu a peníze ošizený, neboť ve zlomovém roce 1962 vyhozený Pete. Přetrvávající hořkost občas vycítíte z komentářů v popiskách i v promítaném video rozhovoru, ale přísun jedinečných exponátů to vynahradí. Rezaté Paulovo basové kombo z roku 1960, ikonické kusy obleků z natáčení filmů Perný den, Help! či Jak jsem vyhrál válku, dvojsedačka z koncertu na newyorském Shea Stadium nebo opravdové medaile z uniforem fiktivního Sgt. Peppera. Milé překvapení, nutný doplněk putování za Beatles. Tím ovšem byla také návštěva moderního městského muzea s jen dočasnou výstavou Double Fantasy/John & Yoko. Málokteří obdivují zpěv japonské výtvarnice Ono (1933), mnozí ji mají za příčinu rozpadu kapely (prý) bezproblémových kluků jejím vnucením do pozice neoficiálního pátého člena. Spatřili jsme tam s pravdivou ironií vytvořenou instalaci tří jablek: první je krásně celé, druhé ze čtvrtiny nakousnuté a třetí již jen zbytečný ohryzek. Jako popis osudů Beatles ve druhé polovině šedesátých let dokonalé. Expozice nabídla žebřík, u kterého se Yoko s Johnem v Londýně v roce 1966 seznámili, bílé svatební oblečení, originální brýle „lennonky“, záznamy o životě rodiny s Kyoko, Julianem a Seanem, mozaiku Imagine z newyorského Central Parku i další Johnův bílý klavír. Byla šance si slavné Lennonovy songy zazpívat v karaoke místnosti (a přežít kvílení Yoko), pokochat se vznikem a výslednou podobou obalů, včetně nahaté provokace Two Virgin, a zanechat tam lísteček s dotazem „Jak se tam nahoře máš, Johne?“. Celkový dojem byl poklidně meditační, nezneužívající tragickou smrt, dokazující, jak moc se ti dva měli rádi a že to vlastně nemohlo dopadnout jinak.
LET IT BEAN!
Liverpoolský turistický ruch s Beatles v erbu je mohutný. Od oficiálních shopů se skvělou nabídkou, přes nespočetné vlasaté motivy prakticky na každém kroku až po umělecké reflexe existence fenomenální čtyřky. Leccos je super a naříkáte, že nejste dost majetní, občas je to důvod k pousmání či dokonce posměšnému ušklíbnutí, jindy je přítomen fórek. Nevím, zda to mají korporace Apple, Yoko, Paul, Ringo či vdova po Georgovi kompletně pod kontrolou, ale pokud jim nevadí fazolové konzervy s názvem Let It Bean nebo cukrovinkářské All You Need Is Fudge, svědčí to o jejich smyslu pro humor. Když si ovšem z hlavy pro jistotu vymažeme latinské přísloví o nikdy nesmrdících penězích… Je to velká obchodní příležitost pro město a jeho slavné rodáky, ale nabyl jsem dojmu, že Liverpool má zájem kvalitně opečovávat odkaz Beatles i chránit vzpomínky před ohavnostmi. Paní Ono nesluje finanční romantikou a sir Paul má pověst dobrého počtáře, tedy není pochyb, že si hlídají své, ale – ač jsem povahou rozmetávač iluzí – myslím, že přátelský vztah původních občanů a vděčného města platí. I přesto, že po roce 1963 byl již centrálou Beatles a jejich nejužších rodin Londýn. Občas sice jezdili odpočívat někam poblíž, triumfální návraty z prvních mezinárodních turné směřovaly právě sem, ale brzy se stali světoobčany, ba světoštvanci. Ani v té době však nezapomínali na místa dětství, klukovství a prvních lásek v podobě písniček či dokonce alb, viz třeba Ringovo Liverpool 8 podle čísla čtvrti, kde se narodil.
Nelze než „Kouzelnou tajemnou cestu“ všem doporučit, tedy až to zase půjde. Krom Fab Four město nabízí dalších historické i moderní atrakce a je k dvoudenní procházce - prakticky vše podstatné je v docházkové vzdálenosti – mimořádně lákavé. Dokonce i okoralá srdce se tu musí zařadit do party těch Osamělých seržanta Pepře, vyplouvajících Žlutou ponorkou pod heslem All You Need Is Love. Jak že to pánové Lennon, McCartney, Harrison a Starr hrají a zpívají na desce Abbey Road: „Jen láska, kterou rozdáš, se ti vrátí“? V jejich případě to platí dokonale. Už nikdy se mi ovšem nevrátí 55 liber, které z nás při návratu vyrazila lstivá podmínka ve smlouvě o letecké přepravě.
Ale víte co? Let It Be!
