Veronika Vrzalová: Florencie, moje (sebe)láska - autorské čtení / beseda

Florencie, moje (sebe)láska (Argo, 2024).

Jaké to je, když vám na cestu přestane svítit slunce a celý svět zešedne? Váš život postupně ztrácí smysl a vy nevíte, co dál? Ve stejné situaci se ocitla sedmadvacetiletá Veronika. Syndrom vyhoření jí vzal všechny barvy ze života. Z posledních sil udělá to jediné, co je v dané chvíli možné - od všeho se odstřihne a vydává se do své zamilované Itálie s nadějí, že jí kolébka renesance vlije do žil trochu života a opět uvidí na světě duhu. Autorka a vypravěčka v jedné osobě s humorem a dávkou sebeironie objevuje překrásné historické město, učí se italsky, poznává nové přátelé i odlišný životní styl. Podaří se Veronice během sta dní znovu nelézt smysl života?

Varování: Kniha způsobuje touhu navštívit Florencii.

Veronika Vrzalová (*1991) je rodačka z Tábora, ale v jejích žilách koluje hutná moravská krev. Po střední škole ji touha po vědění odvála do Prahy na studia a tam již zůstala. 

Od okamžiku, kdy začala mluvit, už nepřestala. Od dětství miluje příběhy - jejich čtení, vymýšlení, poslouchání, vyprávění, ale hlavně jejich prožívání. Ty nejbarevnější jí nakonec přichystal sám život. I když v jedné etapě svého bytí cítila svět spíše šedý, platí za neochvějnou optimistku. Její oblíbená barva je duha posypaná třpytkami a největším snem je spatřit co nejvíc západů slunce a pohladit všechny psy na světě. Svou sklenici prosecca vidí vždy napůl plnou a ráda a nahlas se směje.

Ačkoli kniha o Florencii je Veroničinou samostatnou prvotinou, na několik jejich povídek jste mohli narazit ve sbírkách nakladatelství BRK, online sbírce Polohy lásky a také mezi vítěznými povídkami soutěže O knihovnickou sovu organizovanou Městskou knihovnou v Praze.

• Veronika Vrzalová odjela do Florencie hledat samu sebe
• Rešerše - Veronika Vrzalová
• Více o rešerších v táborské knihovně