Nová ředitelka táborské knihovny: jsem připravená naslouchat, hledat, přemýšlet i rozhodovat

Funkce ředitelky Městské knihovny Tábor se od 1. července 2025 ujme paní Ing. Zuzana Sedláková. V tomto případě opravdu platí tvrzení, že jablko nepadá daleko od stromu: Zuzana Sedláková pracuje v táborské knihovně už devátým rokem. Dosud vykonávala funkci ekonomky, zástupkyně ředitelky a vedla projekty zaměřené na mediální vzdělávání. Zachová ve funkci ředitelky stávající kurz, kterým se knihovna ubírá? A co nového do knihovny přinese? 

Zeptali jsme se na to přímo Zuzany Sedlákové.

Paní ředitelko, moc gratulujeme. Jaký je to pocit, usednout do ředitelského křesla?

Je to přesně ten pocit, který člověk zažívá, když má před sebou něco důležitého – trochu šimrání v břiše, možná jako děti před besídkou ve školce. Těšíte se, víte, že to má smysl, ale zároveň si uvědomujete, že vás čeká něco velkého a zodpovědného. Mísí se radost, vděčnost, respekt i zdravá dávka obav. Ale zároveň mám v sobě i klid – protože knihovnu znám a vím, že v tom nebudu sama. Je kolem mě skvělý tým a spousta lidí, kteří mají knihovnu rádi. To mi dodává odvahu.

Jaká byla Vaše hlavní motivace k tomu, přihlásit se do výběrového řízení?

Nebylo to impulzivní rozhodnutí – mám Tábor moc ráda, znám tým, vím, co se daří – i kde to někdy drhne. A čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc jsem cítila, že bych chtěla nést za knihovnu odpovědnost. Nabídnout, co umím. 

Přebíráte žezlo po Mgr. Evě Staněk. Plánujete držet směr, kterým se knihovna pod jejím vedením ubírala, nebo budete hledat jiné alternativy?

Mám velký respekt ke všemu, co se za vedení Evy Staněk podařilo. Knihovna je díky ní v Táboře silnou, stabilní a otevřenou institucí, která má důvěru veřejnosti i města. Ráda bych na tento základ navázala – ne překotnou změnou, ale pozorným vnímáním toho, co se osvědčilo, a citlivým hledáním toho, kde se dá přirozeně pokračovat nebo rozvíjet dál. Nemyslím si, že mám hotové odpovědi na všechno. Ale jsem připravená naslouchat, hledat, přemýšlet i rozhodovat. A věřím, že když se sejde důvěra, týmová spolupráce a podpora zřizovatele, může být knihovna skutečně důležitým a viditelným místem v životě města – nejen jako instituce, ale jako prostor, ve kterém lidé cítí smysl. Chci hledat cesty, které knihovnu posílí jako prostor pro sdílení, vzdělávání i péči o literaturu.

Všichni jsou určitě napjatí, jaké nové vize do knihovny přinesete. Je něco, co v tomto ohledu vnímáte jako stěžejní a čemu byste se chtěla věnovat?

Baví mě přemýšlet o tom, jak skloubit moderní technologie s živou literaturou. Aby se tu potkávali Jirásek s Emmou Kausc, mladí čtenáři s AI aplikací a každá generace si tu našla to své. Chci, aby lidé do knihovny přicházeli s otázkami a odcházeli s chutí hledat dál. Abychom uměli probudit zvídavost, rozesmát, přinést aha-moment – nejen nabídnout regály plné knih. 

Tohle všechno ale nestojí na jedné osobě. Mám kolem sebe tým kolegyň, které jsou oddané knihám i čtenářům, přemýšlejí o své práci a každodenně hledají, jak dělat knihovnu vstřícnou, přístupnou a živou. Mou rolí bude je podpořit, držet směr a společně hledat, co dává smysl. Věřím, že když bude dobře v knihovně, bude dobře i knihovně.

Knihovnu v příštím roce čeká stěhování zpět po ukončení rekonstrukce budovy knihovny v Jiráskově ulici. Jak toto vnímáte? 

Hmm… nebude to jen tak! Ale beru to jako obrovskou příležitost – nejde totiž “jen” o stěhování krabic s knihami. Je to chvíle, kdy se můžeme podívat na knihovnu trochu jinýma očima: co lidem nabízíme, co už třeba tolik nefunguje, co by šlo udělat jinak a líp. Pro mě je to nejen profesní výzva, ale i lidská radost. Být u toho, když se z „nové staré“ budovy začne znovu stavět prostor pro setkávání, čtení, zvídavost a důvěru – to je něco, co člověk nezažívá často.

Návrat do hlavní budovy vnímám jako symbolický nový začátek – nejen prostorový, ale i lidský. Chci, aby se knihovna znovu nadechla – s respektem k tomu, co fungovalo, ale i s čerstvým větrem a chutí zkoušet nové věci. A taky aby se v ní dobře dýchalo čtenářům, návštěvníkům i kolegyním.

Vedle hlavní budovy bych ráda podpořila i rozvoj poboček – zvlášť na Sídlišti nad Lužnicí budovu “Osmičky”, která má obrovský potenciál stát se testovacím prostorem pro nové služby a komunitní aktivity.

V úvodu jsme zmínili, že jste se věnovala projektům zaměřeným na mediální vzdělávání. Veřejnost vás mohla potkat na přednáškách věnovaných tomuto tématu, ale třeba i na neformálním setkání zájemců o umělou inteligenci - AI kafe. Proč se vlastně knihovna mediálnímu vzdělávání věnuje? A plánujete tento směr do budoucna ještě více posílit?

Mediální vzdělávání je dnes nedílnou součástí čtenářství – učit se orientovat ve světě informací, rozlišovat mezi důvěryhodnými a pochybnými zdroji, rozumět tomu, jak fungují sociální sítě nebo digitální prostředí, to je pro život stejně důležité jako schopnost dobře číst a psát. Knihovna má v tomhle ohledu obrovský potenciál – může pomáhat s orientací, nabízet nadhled a bezpečný prostor pro otázky i hledání odpovědí. Tenhle směr určitě chci dál podporovat – formou kurzů, přednášek, spolupráce se školami nebo projektů jako AI kafe.

Knihovny se v dnešní době stávají více než jen místy pro půjčování knih – jsou komunitními centry, místy pro setkávání a vzdělávání. Jak vnímáte roli knihovny v současném světě Vy? A kam plánujete v tomto ohledu směřovat?

Knihovnu chápu jako jednu z důležitých opor demokratické společnosti. Místo, které zajišťuje přístup ke kvalitním informacím, podporuje porozumění mezi lidmi, rozvíjí dovednosti pro život a vytváří prostor pro sdílení a dialog. Demokracii považuji za jeden z důležitých pilířů společnosti a cítím, že role knihoven je v tomto světle velmi důležitá – zvlášť v dnešním hektickém, překotném a rychle se měnícím světě.

Co vy a literatura? Co nejraději čtete? A co nám doporučíte?

Každý si pro zvnitření věcí vybírá svůj způsob - někdo se ponoří do hudby, jiný do výtvarného umění, já potřebuji slova, příběhy, texty. Literatura je pro mě neodmyslitelná součást mojí cesty - někdy jako teplý svetr v zimě, který zahřeje a je vám blízko, jindy se na chvíli vzdálí, jako když vám uletí klobouk, chvílí poletuje vzduchem okolo vás a pak ho seberete s překvapením trochu oválený o kus dále. 

Ráda čtu současnou českou literaturu, ale například v loňském létě mě velmi oslovila edice Přítelkyně od nakladatelství Prostor a tam jsou autoři a autorky zahraniční. Častěji si vybírám romány než povídky, mám ráda, když postavy a příběhy mají prostor se rozvinout. V poslední době mám rozečteno více věcí, mohu vám doporučit svůj knižní mix pro jaro 2025: Zahradníkův rok od Karla Čapka, příběhy poznamenané válkou v Náhorním Karabachu: Žít dál od Narine Abgarjanové, esej Moc bezmocných od Václava Havla, Pět přání pana Murrayho McBridea od Joe Siple, Kalmann a spící hora od Joachima B. Schmidta. 

Moc děkujeme za rozhovor a přejeme Vám hodně úspěchů ve Vaší nové funkci.

Ptala se Jana Lišková, PR a komunikace knihovny.