Rozhovor s grafičkou Markétou Kudláčovou

Možná jste zaznamenali, že na knihovních sociálních sítích probíhá už od Vánoc cyklus rozhovorů s týmem táborské knihovny. Všechny příspěvky si můžete prohlédnout pod hashtagem #taborskeknihovnice (Facebook, Instagram).

Dělat rozhovor s grafičkou Markétou Kudláčovou bylo potěšení. Pro potřeby sociálních sítí jsme ho museli výrazně zkrátit, ale tady vám ho přinášíme celý.

KDO STOJÍ ZA GRAFICKOU PODOBOU TÁBORSKÉ KNIHOVNY? MARKÉTA

Markéta Kudláčová je naše externí spolupracovnice, ale v knihovně je svým způsobem přítomná pořád: dává totiž knihovně tvář. Díky ní jsou knihovní plakáty i jiné grafické prvky plné barev a zajímavých nápadů.

Markéto, půjčujete nebo kupujete si někdy knihy podle obálky?

Ano, v knihovně se mi to stává docela často. Vytahuji hřbety a dívám se, jak kniha vypadá, jak je polygraficky zpracovaná. A taky knihy dost často otevírám odzadu a nejdřív čtu tiráž. Zároveň v Čechách dost funguje rovnítko: dobře zpracovaná kniha = dobrá kniha. Takže někdy jde vybírat i takto. Už jako malá jsem sedávala před knihovnou a prohlížela si hřbety knih, byla to taková má knihovní meditace.

Kupujete, nebo si knihy spíš půjčujete?

Některé knihy si ráda půjčuji v knihovně, jiné ale prostě chci mít. Jsou to knihy, ke kterým se vracím, oblíbení autoři, básnické sbírky, odborné knihy nebo umělecké katalogy. Některým prostě neodolám.

Co všechno pro knihovnu děláte?

Pro knihovnu zpracovávám plakáty k větším akcím, jako je třeba Vesmírný Tábor, Knihovna seniorům, Letní čtení, Mediální vzdělávání, každoměsíčně pak program. Nebo třeba letáky, které si čtenáři v knihovně mohou vzít a jsou trvalejšího rázu.

Mezi mé oblíbené návrhy, které jsem pro táborskou knihovnu dělala, patří grafika pro mediální vzdělávání, které teď v knihovně běží dva roky. Ráda vzpomínám na 120 let knihovny nebo zkrácený knihovní řád, taková ta modrá harmonika, co dostanete, když se stanete čtenářem knihovny. A velkou radost mi dělá grafika na Letní čtení, spojení toho, co miluji - zeleň a knihy:-) Těším se, že letos se Letní čtení odehraje ve farské zahradě, kterou jsem si zamilovala v době, kdy jsem žila v Táboře a do níž se vždy ráda vracím. Skryta za zdí je v něčem podobná Zahradě od Trnky.

Kde ráda čtete?

V zahradě! Nebo u kamen s horkým čajem. A básnické sbírky čtu nejraději někde v krajině nebo hluboko v lesích.

Co nejraději děláte ve volném čase?

Poslední roky jednoznačně vítězí vícedenní cesty pěšky s batohem na zádech. Pomalé přesouvání se krajinou, nasávání atmosféry místa, rozhovory s lidmi, které na takové cestě potkáte, rychlé kresby ve chvilkách zastavení.

Mám dost prochozené Táborsko a když se pak přesouvám stejnou krajinou vlakem nebo autem a sleduji krajinu, kde jsem bloudila dny, jak najednou utíká po minutách, to je magické.

Děkujeme za rozhovor. Ať se Vám daří!