Táborské knihovnice doporučují
Milí čtenáři,
vracíme se s knižními tipy.
Pro knihovnici a PR táborské knihovny Janu je český jazyk nezbytností a koníčkem. Není divu, že ji upoutala kniha rozhovorů s jazykovědcem a bývalým ředitelem Ústavu pro jazyk český AV ČR Karlem Olivou o všem, co jste chtěli vědět o češtině, ale báli jste se zeptat.
Pokud jste zvyklí číst o češtině nezáživně, pak vězte, že nad touto knihou se bavit budete. Dozvíte se leccos nejen o češtině, Češích, ale i našich sousedech a jazykových prohřešcích.
Kniha prostřednictvím rozhovorů, které vedla novinářka Ivana Karásková, čtenáře seznámí například s tím, jak vznikla vyjmenovaná slova, kde se vzalo kroužkované „ů“ nebo výraz „oslí můstky“ a nakolik vážně byly míněny jazykové brusy typu čistonosoplena, knihovtipník a klapkobřinkotruhla. Vysvětlí, čím jsou unikátní výrazy kulaťoučký nebo páteř, proč se v češtině neuchytily pojmy nožehlák či Křemíkové údolí, a věnuje se i současným jazykovým problémům a trendům. Dozvíme se, co bylo motivem nepříliš povedené reformy pravopisu z roku 1993, proč dnešní maturanti nechápou význam slov „příkrý sráz“, nebo to, že užití předložkové vazby "díky nehodě" už není hřích a spojení "umělecká kovářka Jana Kovář" skvěle dokládá rozpolcenost feministických lingvistek.
Na slovo - zejména na české slovo - vzatý expert, někdejší dlouholetý ředitel Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR, v odpovědích na otázky novinářky Ivany Karáskové fundovaně a vtipně odhaluje mnohdy překvapivé skutečnosti, které vás ve škole neučili - nebo dokonce učili špatně. Jako zkušený popularizátor češtiny s lehkostí přibližuje osobitost jazyka, ať už se to týká jeho historie, slovní zásoby či pravopisu. Rovněž bez okolků glosuje řečnické dovednosti politiků nebo se zamýšlí nad specifiky češtiny. Na úplný závěr se dozvíte, zda naší mateřštině nehrozí zánik a vytěsnění univerzální „evropanštinou“.
Triton, 2022.
Knihovnici Helenu zaujala kniha Zuzany Dostálové Soběstačný.
Jedná se o příběh o neradostném dospívání, rozpadlé rodině, prvních láskách, smrti a dozrávání k odpovědnosti a samostatnosti.
Hlavní hrdina, jedenáctiletý Štěpán, to nemá snadné. Jeho maminka Elen je v depresi a bez peněz. Sestra Eliška zemřela. Otec Hugo se rozhodl odejít žít s jinou ženou, nechal si narůst plnovous a z kalhot mu koukají kotníky. Štěpán si proto přeje hlavně jednu věc - co nejrychleji vyrůst a být soběstačný.
Zuzana Dostálová napsala román o dospívání a dospělosti, o samotě a samostatnosti. Hrdinův život sleduje v rozmezí několika let a vyprávění nenechává jen na něm, ale i na jeho matce, která pracuje jako prodavačka v Bille. Její život poznamenala smrt dítěte, odchod manžela, neshody s otcem a vážná nemoc. Z bolavého zubu, který ji sužuje, se vyklube rakovina a nutnost chodit na chemoterapie.
Síla románu spočívá v prostotě vyprávění. Žádná rozvláčná souvětí ani barvité popisy. Smutek je převládající emocí, hned za ním se objevuje pocit beznaděje, střídaný chlapcovou relativní bezstarostností. Nejenže postavy stíhá jedno neštěstí za druhým, ale těžko hledat knihu, kde by se tak často brečelo jako v této.
Děj se odehrává v rozmezí čtyř let, kdy se Štěpánovi dospět podaří a jeho budoucnost získává o něco jasnější obrysy.
Zuzana Dostálová je nejen autorkou několika knih, ale i violoncellistkou, působící od roku 1996 v Českém národním symfonickém orchestru.
Paseka, 2020.
